Poslední dobou jsou děti nejlepší po ránu. Dopoledne. Po odpoledním spánku bývají trochu uřvaní a protivnější a já netrpělivá, ale dopoledne? Dopoledne jsou to reklamní děti. Jsou usměvavé, veselé, roztomilé a vtipné. Alice je neuvěřitelně vtipná. Bohužel to nedokážu moc popsat, protože většina jejích vtipů spočívá v tom, jak se tváří uličnicky. Tím mne vždycky rozseká.
Třeba dnes při večeři. Děti byly celé veselé, a v rámci zábavy Alice prohlásila, že se kousla do jazyka a že budeme muset jít zubaři (to má přirozeně ode mne). Usmála jsem se a potvrdila jsem jí to. Pak se na mne kulišácky koukla a řekla "Máma taky." To mne rozesmálo. Pobavila jsem se, řekla jsem jí, že má pravdu a že je chytrá. Alice se na mne kulišácky usmála a řekla "Máma taky." Tím mne rozesmála natolik, že jsem se smála dobře několik minut až jsem slzela. Pak už jen zkoušela kulišácký úsměv a "Máma taky," bez kontextu. Dokonce i Bob to zkoušel, ale už to nefugnovalo. Ale stejně byli skvělí.
Takže
- Jsem vděčná, že jsou takoví skvělí
- Jsem vděčná, že dnes ráno přišla nouzová babysitterka a pomohla mi s dětmi na první hodině Acrosportu.
- Jsem vděčná, že děti měly z Acrosportu velkou radost. Alice tam běhala jak motorová myš.