Hudba a cider

 V sobotu mne Brynna vytáhla na Hardly Strictly Bluegrass v Golden Gate Parku. Sama bych asi nešla, ale s někým rozhodně. V neděli mne tam vytáhl Pavel. Takže jsem sem tam byla oba dny a poslechla jsem si nějakou milou hudbu.

Dnes jsem vděčná:

• za to, že mne Petr nechá v neděli spát. Ačkoli vím. že potřebuji hodně spát, ponocuji a pak na mne padá chandra. Nedělní spánek je pro mne důležitý.
• za to, že mám v SF kamarádky. Že se mnou chce někdo trávit čas je pro mne pořád ještě příjemné překvapení.
• za to, že je SF plné kultury zdarma. Dobře se tu žije.

Návrat 2022

 Viděla jsem takové video, které mi připomnělo, že jsem si kdysi psala tenhle vděčnostní blog. Gratitude journal. Říkala jsem si, že bych v tom měla pokračovat. Být konzistentnější. Není potřeba toho psát moc. Je potřeba si uvědomovat, jak se mám(e) dobře. A že se mám(e) dobře!

Myslím taky, že by Bobovi neuškodilo si takový deníček vést. Říkám si, že když bude mít od malička návyk, tak mu to možná pomůže předejít některým situacím, kterým jsem se já nevyhnula.

Tak tedy. Dnes:

• Jsem vděčná, že můžu být v Rocky Mountain a nemít tam dítě. To je takový luxus. A vzhledem k tomu, že jsem v pozici studenta, tak vlastně skoro nemám žádnou zodpovědnost. Náramně si to užívám. Minulou středu jsem tam byla poprvé tento podzim. Byla jsem nevýslovně šťastná. Ňuchňala jsem se s dětmi, které mne znají a chtějí si se mnou hrát. Celé dopoledne jsem plula na obláčku štěstí. Měla jsem pochybnosti, jestli jsem skutečně vhodná na učitelku, když mne nijak extra nebaví si s dětmi hrát ani nemám nutkání je vzdělávat. Ale myslím, že jo. Že školka založená na dětské hře mi bude vyhovovat. A za to jsem taky vděčná. Že jsem našla, něco, co mne naplňuje.
• Jsem vděčná, že jsem našla naprosto skvělou terapeutku. Spolupracuji s ní už rok. Většinu času přes Skype. Když jsem v Praze, tak osobně. A je skvělá a myslím, že máme dobrý vztah, a fascinuje mne, jak pohodová terapie může být.  
• Jsem vděčná, že je mi dobře, když dostatečně spím. Teď ještě dávat pozor, abych dostatečně spala dost často.

Září

Plácám se v depresi. Zápisky neuškodí. Jednou za rok můžu něco napsat a pak se po roce divit, co mne těšilo.

Jsem vděčná:

• že dnes večer žádné dítě nevylezlo z postele, že něco potřebuje, ani mne nikdo nevolal. Pořád nechápu, jak se to stalo.
• že mi Petr zaplatil fotografický kurz na Berkely Extension v SF a koupil mi nový foťák
• že jsou děti ve škole spokojené

Málo odhodlání asi

Fascinující. Byla jsem jednoznačně odhodlaná psát každej den. Teď na to mám čas, u počítače sedím každej večer, takže kde je problém? Nevím, ale poslední dva dny jsem na to stejně zapomněla. Divim se, že jsem vůbec schopná nějakýho normálního života, když ani nedokážu každý den napsat ttři krátké věty.

Takže dnes:

• Jsem vděčná, že Charlie bez problémů usíná před šestou. Ještě aby se kolem třetí ráno nebudil s pláčem.
• Jsem vděčná, že se v SF učím toleranci vůči lidem, vůči jiným povahám a vůbec se neustále učím nekonfliktní přístup. Stále mi to moc nejde, ale učím se.
• Jsem vděčná, že má Charlie takovou radost z přijíždějícího autobusu. To je úžasné.

Pátek po Díkůvzdání

• Jsem vděčná, že jsme se vyhrabali ven, dokonce dvakrát. Šli jsme na hřiště v GG parku, tam snad ještě nikdy nebyl.
• Jsem vděčná, že jsme sami a já tak mám čas na drobné úklidy, zatímco Charlie spí. Sice jsem doufala, že budu taky spát, ale nezvládla jsem vlézt do postele včas.
• Jsem vděčná, že usnul už v půl páté, když už spal přes den jen hodinu, a doufám, že to neznamená, že se vzbudí ve tři v noci.

Vždycky můžu začít znova

Tak to teď zase zkusím. Zase jsem četla, jak je takovýhle vděčnostní deník skvělý proti depresím. Teď depresi nemám, teď se mám naopak náramně dobře, ale to je třeba podporovat. A taky mne zajímá, jestli jsem schopna přijít i s něčím jiným, než že jsem vděčná za Petra, za bydlení, za to, že jsme zdraví. To jsou stálice, za to jsem vděčná vždycky.
Teď jsem tedy taky neskutečně vděčná, že Petr odjel se staršími dětmi na 16 dní pryč. To je ohromná úleva.

Dnes:

• Jsem vděčná, že Charlie usíná naprosto skvěle před šestou hodinou a spí do rána.
• Jsem vděčná, že jsme, Charlie a já, měli čas a klid na dvě příjemné procházky. Musím si aspoň jednou týdně najít čas s ním jít ven jen tak.
• Jsem vděčná, že dnes veškeré přebalování proběhlo bez křiku. Na obou stranách.
• Jsem vděčná, že nejsem těhotná. Každý měsíc jsem vděčná.

Miminko

Jsem přesvědčená, že není na světě nic krásnějšího než zdravé, malé, vyspinkané dítě. Dítě mezi deseti a dvaceti měsíci. Roztomilé, plné nadějí, usměvavé, bez vlastního názoru. Takové jako mám teď já.
Jasně, všechny děti jsou krásný (dokud neuhodí puberta), ale ta miminka mají cosi do sebe. Jsem vděčná, že to můžu zase zažívat a že si to můžu užívat.