Modrá obloha

• Jsem vděčná, že obě děti měly dnes jen jeden děsivý záchvat vzteku. Dopoledne byly děti tak úžasné, až jsem si říkala, že je to fakt moje vina, když se vztekají. Oba dva se smáli, Alice se potměšile usmívala, když házela jídlo na zem, Bob se vesele chechtal, když se schovával ve vchodu u obchodu, a já jsem si je moc užívala. Po poledním spánku se ale děti nevzbudily dorůžova vyspinkané a jeden po druhém děsivě řvali a vztekali se a nic nechtěli. Díky Bohu, že to přešlo a mohli jsme řádit na posteli.
• Jsem vděčná, že máme modrou oblohu. Děti dnes vstaly už v 6.55 a byla docela tma. Vzpomněla jsem si na ty děsné, ponuré, zatažené zimní dny v Praze. S dětma bych si to v takovém počasí asi fakt hodila.
• Jsem vděčná, že jsou lidi na ulici a v kavárnách tolerantní vůči mým dětem. Když jdeme na procházku, tak zabereme celý chodník, protože jedno dítě je u zdi, druhé u obrubníku a já se snažím být mezi nimi, tak abych na obě viděla.