Málo odhodlání asi

Fascinující. Byla jsem jednoznačně odhodlaná psát každej den. Teď na to mám čas, u počítače sedím každej večer, takže kde je problém? Nevím, ale poslední dva dny jsem na to stejně zapomněla. Divim se, že jsem vůbec schopná nějakýho normálního života, když ani nedokážu každý den napsat ttři krátké věty.

Takže dnes:

• Jsem vděčná, že Charlie bez problémů usíná před šestou. Ještě aby se kolem třetí ráno nebudil s pláčem.
• Jsem vděčná, že se v SF učím toleranci vůči lidem, vůči jiným povahám a vůbec se neustále učím nekonfliktní přístup. Stále mi to moc nejde, ale učím se.
• Jsem vděčná, že má Charlie takovou radost z přijíždějícího autobusu. To je úžasné.