Přes most a na hřiště

• Jsem vděčná, že jsme dopoledne jeli na návštěvu k Martině a Kozlovi. Jednak jsme dostali skvělou snídani (nemohli jsme se nabažit domácích vajíček, pořád mne překvapuje, že rozdíl v chuti může být tak výrazný) a jednak jsme si příjemně popovídali a poseděli pod stříškou na zahradě. Bylo to naprosto skvělé, odjížděla jsem úplně nadšená, protože takhle idylicky a nereálně si představuju život v domě se zahradou.
• Jsem vděčná, že jsem byli pozvaní na oslavu narozenin. Odpoledne jsem byla v mimořádně špatné náladě (stejně jako včera, když Petr pozval kolegu se slečnou) a rozhodně se mi nikam nechtělo (stejně jako včera) a už vůbec ne v tom větru a zimě. Ale akce se konala na hřišti dostupném MHD a tak jsme šli, no. Ukázalo se, že popovídat si s českými kamarády, kteří také mají děti, je k nezaplacení. V průběhu oslavy se mi nálada velmi zlepšila a domů jsem šla s pocitem, že to bylo moc fajn (stejně jako včera). Možná se prostě musím víc vídat s lidmi.
• Jsem vděčná, že jsme si s Petrem večer našli čas, sedli jsme si s drinkem a minimálně hodinu jsme si povídali. Sice to znamenalo, že neudělám spoustu jiných věcí, ale tohle zrovna teď (zhruba poslední dva roky) hrozně potřebujeme.