Tři dny zaráz

Ty jo, psát každej den... není to tak jednoduché, jak jsem si představovala. A přitom by bylo co.

Úterý
Jsem vděčná, že se dopoledne nikdo nepočůral. Ráno jsme hrdinně vyrazili do Ymcy. Všichni se těšili. Děti, že si budou hrát, já, že si zacvičím. Ale vyrazili jsme poněkud později a když jsme čekali na návazný autobus, tak to trvalo asi 15 minut, což už je docela dlouho, a když přijel, tak byl samozřejmě plnější a během cesty se plnil a plnil. Vystoupili jsme pět minut před tím než mi mělo začít cvičení, ale to přežiju. Vysvětlila jsem dětem, že na klouzačku půjdou až po cvičení, naběhla jsem s nimi na záchod, aby se vyčurali před tím, než půjdu do hlídané herny a... a zjistila jsem, že jsem tašku s dětskými věcmi kopla v autobuse pod sedačku a nechala ji tam. Průser. Nejenže jsem neměla pro děti jídlo a pití, ale neměla jsem ani přenosný nočník, do kterého děti ochotně čůrají, ani čisté oblečení, ani nějakou náhradní plenu, ani NIC. Vůbec nic, všechno bylo v tašce, aby to měly děti v herně při sobě. Rychle jsem vyhodnotila, že jediná možnost je přemluvit děti, aby se VÝJIMEČNĚ vyčůraly do záchoda, a jet domů. Bob začal plakat a do záchoda rozhodně odmítl čůrat, nenene, nezájem, že máma bude držet. Alice se nechala na záchod posadit, s tím, že ji bude máma držet. A radostně mi hlásila, že čůrá, přestože nečůrala. To dělá poslední dobou často. A pak děti plakaly, protože jsem jim oznámila, že jedeme domů, protože máma nechala tašku v autobuse, a žádná herna se nekoná. Potřebovala jsem je dostat domů okamžitě, protože kdyby se počůraly, tak by byly velmi nešťastné a já pro ně neměla čisté oblečení. Vzhledem k situaci, musím říct, že byly velmi spolupracující. Naprosto jsem chápala, že Alice plakala a vztekala se, ale nakonec jsme úspěšně dojeli domů a všichni měli suché kalhoty! Od 9.15 do 11.00. Skoro dvě hodiny! Měla jsem z nich radost.
Zbytek dopoledne jsme si zpestřili vybíráním nových lahviček a nočníku na Amazonu.

Středa
Petr mne poslal na výstavu fotek. Už to samo o sobě by stačilo, ale on mi ještě dal fotografické úkoly a já mám pocit, že se mi povedlo najít docela dobré fotky. A taky už se těším do školy.
Během dne dorazily náhradí lahvičky a nočník.

Čtvrtek
Příjemné dopoledne v Akademii věd, ještě s Terezou a její dcerou Monikou. Přišli jsme brzy a dostali jsme se bez problémů do dětského koutku. Strávili jsme tam hodinku, pak se ještě nasvačit u krokodýla, skočit na záchod a mohli jsme jít domů. Část cesty jsme ušli tak, že děti stály na čáře, já jsem odešla, pak jsem mávla a děti ke mně bežely. Zbytek cesty Alice uběhla skoro sama, aby se dostala k semaforu dřív než Bob a mohla zmáčknout tlačítko na přechod. Na zastávce pak udělala vtip s květákem, který mne naprosto rozložil.
A doma na mne čekala zpráva, že se naše taška s dětskými věcmi našla, což mne velmi potěšilo, protože jsem si k ní za ty dva týdny co ji mám, vytvořila citový vztah.