Moc sem nepíšu, což je samozřejmě chyba.
Chtěla jsem si dnes odpoledne zdřímnout, když spí děti, ale zamyslela jsem se nad tím, že Alice váží stejně jako Bob a jestli se tím mám znepokojovat, protože od Vánoc zhubla. Přemýšlela jsem na tím, jak probíhají dětské kontroly a jak se děti váží. Malé děti se svlékou do naha a nahaté se položí na váhu. Naše děti při tom vždycky řvaly. A já se jim nedivím. Mně kdyby svlékli do naha a položili mne na studenou plastovou váhu, tak budu taky řvát. Zimou. Taky jsem si vzpomněla, jak měří jejich délku. Hlavičku narazí na přepážku a natáhnou nožičku. Úplně malinké děti se tomu brání, leč dospělý člověk je silnější a tu nohu jim natáhne. Vybavuju si, že jsem někde četla, že by se novorozeňata hned po poprodu neměla měřit. Tedy neměla takhle natahovat. Že je to nepřirozené a může jim to i ublížit. A přemýšlela jsem na tím, jaké mám štěstí, že žiju v době a místě, kde se ke mně takové informace dostanou a dokonce je můžu uplatnit. Když můžu odmítnout očkování, tak možná můžu odmítnout i takovéhle měření a vážení dítěte. Myslím, že když se nebude vědět, jaký percentil přesně děti jsou, tak to bude mnohem menší problém než vynechat očkování, tak by mi možní mohli vyjít vstříct. Je to v zásadě drobnost a nikoho to neohrozí. A jsem skutečně vděčná, že žiju v okamžiku, kdy můžu takové požadavky reálně zvažovat.
