Viděla jsem takové video, které mi připomnělo, že jsem si kdysi psala tenhle vděčnostní blog. Gratitude journal. Říkala jsem si, že bych v tom měla pokračovat. Být konzistentnější. Není potřeba toho psát moc. Je potřeba si uvědomovat, jak se mám(e) dobře. A že se mám(e) dobře!
Myslím taky, že by Bobovi neuškodilo si takový deníček vést. Říkám si, že když bude mít od malička návyk, tak mu to možná pomůže předejít některým situacím, kterým jsem se já nevyhnula.
Tak tedy. Dnes:
- Jsem vděčná, že můžu být v Rocky Mountain a nemít tam dítě. To je takový luxus. A vzhledem k tomu, že jsem v pozici studenta, tak vlastně skoro nemám žádnou zodpovědnost. Náramně si to užívám. Minulou středu jsem tam byla poprvé tento podzim. Byla jsem nevýslovně šťastná. Ňuchňala jsem se s dětmi, které mne znají a chtějí si se mnou hrát. Celé dopoledne jsem plula na obláčku štěstí. Měla jsem pochybnosti, jestli jsem skutečně vhodná na učitelku, když mne nijak extra nebaví si s dětmi hrát ani nemám nutkání je vzdělávat. Ale myslím, že jo. Že školka založená na dětské hře mi bude vyhovovat. A za to jsem taky vděčná. Že jsem našla, něco, co mne naplňuje.
- Jsem vděčná, že jsem našla naprosto skvělou terapeutku. Spolupracuji s ní už rok. Většinu času přes Skype. Když jsem v Praze, tak osobně. A je skvělá a myslím, že máme dobrý vztah, a fascinuje mne, jak pohodová terapie může být.
- Jsem vděčná, že je mi dobře, když dostatečně spím. Teď ještě dávat pozor, abych dostatečně spala dost často.
