Nejkrásnější věci na rodičovství

Jsem vděčná

• za miminko usínající v náručí. To je taková krása, když zavře oči a spí. Bezbranně, spokojeně, tiše, klidně.
• za dětský smích. Nejlepší zvuk na světě, všechno je rázem v pořádku, když se děti smějí.
• za malé ručičky, které mne v noci hladí po tváři, a hlásek, který říká "mám tě ráda, mámo".

Tři a půl hodiny v Kaiseru

Dnes jsme prakticky nebyli doma. Ráno v devět odchod na hudebku (Alice i Bob hráli!), pak do Lucky nakoupit sady na vyřezávání dýní, pak domů na otočku na oběd, nakojit Charlieho a honem, honem do Kaiseru na laktační konzultaci, pak naočkovat Charlieho a vyndat Bobovi třísku z paty. Pak s Alicí pěšky domů a doma být v pět večer.

• Jsem vděčná za skvělé starší děti. Dnes šlapali jak hodinky. Ráno, když jsem byla vynervovaná, abychom odešli na hudebku dřív než Charlie usne, tak se vyčurali, umyli si ruce, nechali se obout a obléct, sešli ze schodů a počkali na mne u dveří. Dělají to často a vždy jsem za to vděčná. Odpoledne jsme šli na laktační konzultaci a děti vydržely hodinu v místnosti se mnou, laktační konzultantkou, její učednicí a s Charliem. Nejdřív si děti prohlížely knížečku, pak si hrály s panenkou, pak se o ni hádaly, pak jedly a pak už jsme konečně mohli jít.
• Jsem vděčná za skvělé miminko. Charlie je usměvavý a úžasný. Dnes dostal dvě očkování a po první injekci vůbec neplakal. Začal plakat až při druhé injekci.
• Jsem vděčná za skvělou doktorku. Konečně jsme jednu našli a snad nám zůstane. Dnes vytahovala Bobovi třísku z paty. Já jsem v ordinaci nebyla, ale Petr říkal, že rychle pochopila, jak je Bob hysterický, a uklidnila ho. Líbí se mi, jak s dětmi mluví a jedná. A vůbec je skvělá. Na email odpovídá promptně, v čekárně nás poznala a pozdravila, a je obecně pozitivní a vstřícná.

Díky za vesnici

It takes a village to raise a child. V češtině podobné pořekadlo neznám, ale zdá se mi, že je velmi výstižné.
Poslední dobou těžce nezvládám Bobovy záchvaty vzteku a pláče. Končívá to mými záchvaty vzteku a následných výčitek.
A tak...

• Jsem vděčná, že mi Jeff včera pomohl vykoupat děti, když byl Petr na služebce.  A pak uložil Charlieho, zatímco jsem spala.
• Jsem vděčná, že se se mnou na hřišti dnes bavila chůva dvočat, kterou znám z hudebky. Utěšila mne, když jsem držela v náruči Boba, který hystericky řval "Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!" úplně na cokoli, cojsem řekla nebo udělala.
• Jsem vděčná, že Charlie usnul akorát než šly děti do vany. A že koťátka usnula poměrně rychle. V sedm deset už spali.

Díky za uklízečky

• Jsem vděčná, za dva dny bez vážného křiku na děti. Když budu dost spát, tak to snad půjde.
• Jsem vděčná, za krásné počasí a Charlie spinká v kočárku.
• Jsem vděčná, že máme dost pěnez na uklízečku. Ten čistý, uklizený byt je skvělý.

Clusterový vděk

Jsem vděčná

• za otěhotnění na první pokus.
• za bezproblémové těhotenství. Žádné příserné bolesti oblých vazů, žádné nateklé nohy, ruce, ksicht.
• za bezproblémový, vaginální, rychlý porod bez medikace (kromě antibiotik na Streptokoka B).
• za krásné, zdravé miminko, které saje, spí a příbírá.
• za kojení, které se rozběhlo a běží dál.
• za Petrovu úžasnou pomoc a péči o děti.
• za skvělé a krásné děti.
• za krásné počasí.
• za sladké jahody z farmářského trhu.

Žijeme si

Moc sem nepíšu, což je samozřejmě chyba.

Chtěla jsem si dnes odpoledne zdřímnout, když spí děti, ale zamyslela jsem se nad tím, že Alice váží stejně jako Bob a jestli se tím mám znepokojovat, protože od Vánoc zhubla. Přemýšlela jsem na tím, jak probíhají dětské kontroly a jak se děti váží. Malé děti se svlékou do naha a nahaté se položí na váhu. Naše děti při tom vždycky řvaly. A já se jim nedivím. Mně kdyby svlékli do naha a položili mne na studenou plastovou váhu, tak budu taky řvát. Zimou. Taky jsem si vzpomněla, jak měří jejich délku. Hlavičku narazí na přepážku a natáhnou nožičku. Úplně malinké děti se tomu brání, leč dospělý člověk je silnější a tu nohu jim natáhne. Vybavuju si, že jsem někde četla, že by se novorozeňata hned po poprodu neměla měřit. Tedy neměla takhle natahovat. Že je to nepřirozené a může jim to i ublížit. A přemýšlela jsem na tím, jaké mám štěstí, že žiju v době a místě, kde se ke mně takové informace dostanou a dokonce je můžu uplatnit. Když můžu odmítnout očkování, tak možná můžu odmítnout i takovéhle měření a vážení dítěte. Myslím, že když se nebude vědět, jaký percentil přesně děti jsou, tak to bude mnohem menší problém než vynechat očkování, tak by mi možní mohli vyjít vstříct. Je to v zásadě drobnost a nikoho to neohrozí. A jsem skutečně vděčná, že žiju v okamžiku, kdy můžu takové požadavky reálně zvažovat.

Z výletu zpět

Jsem vděčná, že mám na FB mezi kamarády lidi, co sdílejí divné, patetické články o odpouštění rodičům. Mám rozhodně o čem přemýšlet. ("V dospělosti si pak tito lidé místo sebejistoty sugerují upřenou pozornost a hodnocení jiných, cítí se být podezíráni a odmítáni.")

Jsem vděčná, že návrat domů se nese v mnohem lepším duchu než návštěva česka. Je pět hodin ráno, pátá noc od příjezdu, a jediný, kdo je vzhůru, jsem já.

Jsem vděčná, že se můžu opřít o Petra. Vždycky.