Málo odhodlání asi

Fascinující. Byla jsem jednoznačně odhodlaná psát každej den. Teď na to mám čas, u počítače sedím každej večer, takže kde je problém? Nevím, ale poslední dva dny jsem na to stejně zapomněla. Divim se, že jsem vůbec schopná nějakýho normálního života, když ani nedokážu každý den napsat ttři krátké věty.

Takže dnes:

• Jsem vděčná, že Charlie bez problémů usíná před šestou. Ještě aby se kolem třetí ráno nebudil s pláčem.
• Jsem vděčná, že se v SF učím toleranci vůči lidem, vůči jiným povahám a vůbec se neustále učím nekonfliktní přístup. Stále mi to moc nejde, ale učím se.
• Jsem vděčná, že má Charlie takovou radost z přijíždějícího autobusu. To je úžasné.

Pátek po Díkůvzdání

• Jsem vděčná, že jsme se vyhrabali ven, dokonce dvakrát. Šli jsme na hřiště v GG parku, tam snad ještě nikdy nebyl.
• Jsem vděčná, že jsme sami a já tak mám čas na drobné úklidy, zatímco Charlie spí. Sice jsem doufala, že budu taky spát, ale nezvládla jsem vlézt do postele včas.
• Jsem vděčná, že usnul už v půl páté, když už spal přes den jen hodinu, a doufám, že to neznamená, že se vzbudí ve tři v noci.

Vždycky můžu začít znova

Tak to teď zase zkusím. Zase jsem četla, jak je takovýhle vděčnostní deník skvělý proti depresím. Teď depresi nemám, teď se mám naopak náramně dobře, ale to je třeba podporovat. A taky mne zajímá, jestli jsem schopna přijít i s něčím jiným, než že jsem vděčná za Petra, za bydlení, za to, že jsme zdraví. To jsou stálice, za to jsem vděčná vždycky.
Teď jsem tedy taky neskutečně vděčná, že Petr odjel se staršími dětmi na 16 dní pryč. To je ohromná úleva.

Dnes:

• Jsem vděčná, že Charlie usíná naprosto skvěle před šestou hodinou a spí do rána.
• Jsem vděčná, že jsme, Charlie a já, měli čas a klid na dvě příjemné procházky. Musím si aspoň jednou týdně najít čas s ním jít ven jen tak.
• Jsem vděčná, že dnes veškeré přebalování proběhlo bez křiku. Na obou stranách.
• Jsem vděčná, že nejsem těhotná. Každý měsíc jsem vděčná.

Miminko

Jsem přesvědčená, že není na světě nic krásnějšího než zdravé, malé, vyspinkané dítě. Dítě mezi deseti a dvaceti měsíci. Roztomilé, plné nadějí, usměvavé, bez vlastního názoru. Takové jako mám teď já.
Jasně, všechny děti jsou krásný (dokud neuhodí puberta), ale ta miminka mají cosi do sebe. Jsem vděčná, že to můžu zase zažívat a že si to můžu užívat.

Long time no see

Musím sem častěji psát. Je to dobré.

Jsem vděčná:

• že jsem se přihlásila do Whole Life Challenge
• že mne Petr dnes nechal vyspat a ještě uvařil oběd, který můžu jíst
• že jsme se prošli venku jen sami dva
• že se dokážu dokopat ke cvičení, i když ne každý den
• za všechny pochvaly od kamarádů na FB